20190616 ALBÁNIE

Název

20190616 ALBÁNIE

Popis

Letošní cykloputování se nese za prvé ve znamení hesla našeho kamaráda Michala. Každý zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní. A za druhé podle hesla: Co Tě nezabije, tak Tě posílí. Takže letos jsme posílení opravdu důkladně.
Začínáme jako vždy přesunem autem na start. Vybíráme město Debar v Makedonii. Město leží v podstatě na hranicích s Albánií. Po menších problémech na cestě se dostáváme na místo. Hledáme, kam zaparkujeme našeho miláčka. Tentokrát se to povedlo až na třetí pokus, ale balíme a spokojeně míříme k hranicím.
Albánie nezklamala. Hned za hranicemi nás opravdu vřele vítají hordy dětí. Každý si s námi chce plácnout, ne vždy je to bezpečné. Větší problém se však objevil jinde. Taková přehlédnutá díra velikosti pasti na mamuta umí udělat opravdu slušnou paseku.
Večer táboříme v opuštěné hospodě. Tekoucí voda a naprostá spokojenost.
Ráno pokračujeme v překonávání pohraničních hor a míříme přes Bulgize, Klos na město Burrel. Cesta před Burrelem byla ve výstavbě, tuny prachu s námi udělaly své. Do města přijíždíme právě včas, abychom přečkali nápor vedra. Nejlépe v osvěžovně s točeným Kaonem. Jak tak sedíme, tak najednou kolem nás vypuká panika. Všichni, nebo vlastě téměř všichni se utíkají schovat do obchodů. Zavírají rychle dveře a zatahují žaluzie. A důvod byl překvapivý. Kolem šel pohřební průvod a lidi zahnala zřejmě obava z duše zemřelého. Po projití průvodu se zase okna otevřela a vše bylo jako předtím. Ještě než pokračujeme, čeká nás znovu lepení defektu. Cestou z Burrelu nás zaskočí ještě drobná bouřka.
K večeru potkáváme českého borce na motorce. Je na cestě po Balkáně a následně jižní Evropě. Je z Albánie úplně perplex. No a z nás vlastně taky. Nechápe naše kola a bagáž, stan atd.
No, jenomže se kvapem blíží večer a s místem na noc to vůbec nevypadá dobře. Skoro se dá říct, že to vypadá dost bledě. Jedeme ve finále podle řeky, mírně z kopce, ale o kousek místa pro stan fakt nezakopneme. Nakonec nacházíme u hráze přehrady něco jako kemp. Je tu hospoda a čtyři karavany. Naprosto spokojení jsme po vyjednání ceny. Neuvěřitelná tři Eura. No a luxusní koupačka v super vodě naši spokojenost završila.
Ráno pokračujeme podle vody přes Milot, Lac a Mamuras. Horko začíná být opět nesnesitelné. Ještě že na tachometru nemáme takové zbytečné údaje, jako je teplota. To by asi jednoho dost otrávilo. Poledne přečkáváme v hospůdce pod slunečníkem u dobře vychlazeného piva. Po chvíli nás osloví jeden pán, který se zajímá o naší cestu a kdo jsme. Za pomocí naší bídné angličtiny, obstojné ruštiny a hlavně rukou se seznamujeme s dr. Vath Gabili. Ještě si vyměňujeme telefonní čísla, zdravíme jeho manželku a odjíždíme pomalu na Durres. Je nám jasné, že k moři dneska nedorazíme, Ve Voře dáváme opět menší pauzu. Tentokrát jsme pivo netrefili. Nevím, co to bylo za značku, asi je to tak lepší. S blížícím se večerem nechceme nechat nic náhodě a hledáme místo pro stan včas. Kousek od trasy jsou v mapě vyznačeny dvě vodní plochy, zajížďka není moc velká, takže je rozhodnuto. Sedíme tedy na břehu, necháme se unášet idylickou atmosférou albánského venkova. Kolem chodí spousta domácích, tetka žene krávy z pastvy a cestou ještě štrikuje, nebo tak něco. Stan stavíme skoro potmě. Kolem chodí spoustu domácích, úsměvy, pozdravy atd. Ještě než usneme, přichází borec s čelovkou aby se ujistil, že je vše v pořádku. Z dálky je slyšet diskotéka, blíž štěkají psi.
Ve tři hodiny v noci Pavlína zjišťuje, že nám byla ukradena naše kola i s vozíkem na bagáž. Tak nějak nám fakt blbě dochází, co se stalo. Kolem je absolutní ticho, ztichla diskotéka a psi také. Kola byla zamčená třemi kabelovými zámky a k nim byl připnutý vozík. Po ničem tady není ani památky. Takže nezbyde nic jiného než počkat na rozednění zkusit nečekanou situaci nějak řešit. K našemu zaparkovanému autu to máme cca 200 km, stojí v sousední zemi a v cestě jsou docela solidní hory. Teplota přes den hodně přes třicet. Docela slušný výhled do budoucna. Zvolna začíná svítat a nalézáme náš zahozený vozík. Vypadá to že bagáž neponeseme, ale povezeme.
Ráno zastavujeme místní, kteří se pomalu začínají trousit kolem. Na třetí pokus, jak příznačné na letošní cestě, se nám podaří zavolat policii. Po jejím příjezdu vysvětlujeme situaci pomocí strejdy Googla a translatoru. Mimochodem, přijela třemi auty a byla po zuby ozbrojená. Ve finále budíme dceru v Čechách, která po telefonu napravuje naši bídnou angličtinu. Policie nás nakládá, naše věci končí v kufrech aut položené přímo na kalašnikovech. Odjíždíme na komisařství ve městě Shijak. V sedm ráno sedíme v zahradním altánu komisařství a čekáme, co se bude dít. Mladá policistka, která nás vezla, nám přináší snídani a nabízí ubytování u nich v domě na pláži. Zhruba za dvě hodiny přijíždí vyšetřovatel spolu s tlumočnicí, ne však do češtiny. Jsme rádi za ruštinu. Snad to dáme. Zhruba v polovině sepisování mi zvoní mobil. Myslím, že náhody neexistují. Na displeji svítí jméno volajícího. Dr. Vath. Přijímám hovor a dávám telefon překvapené tlumočnici.
A tady začíná náš druhý příběh letošní putování po Albánii. Po sepsání policejního protokolu, jeho parafování nás taxík odváží zpět do vesnice našeho seznámení s doktorem. Vysazuje nás před lékárnou, tu vlastní jeho žena Lisa. Od té chvíle si připadáme jako Alenka v říši divů. Oběd, ubytování v jejich vile, odpočinek, seznámení se synem, který pracuje pro albánskou vládu, poté večeře v luxusní restauraci. Druhý den prohlídka Tirany a večer opět neuvěřitelná večeře. No a hlavně v sobotu ráno výlet k našemu autu do Makedonie. Nedá se snad ani slovy popsat jak moc jsme celé doktorově rodině vděční. Za všechny naše cesty po Evropě pro nás nikdo neudělal něco takového. A ještě se nám omlouvali za to, co nám stalo. Opravdu se nám těžce loučilo.
Tak a to by mohl být šťastný konec, Jenže máme ještě třetí příběh.
V Debaru nalézáme auto v pořádku. Jsme smíření s tím, že jsme bez kol. Máme ještě dva týdny dovolené a nechce se nám rovnou domů. Odjíždíme tedy přes Strugu ke klášteru svatého Nauma u Ohridského jezera. Byli jsme tam a rádi se vrátíme na místo s úžasnou atmosférou. Tak si to užíváme a další den plánujeme poznávačku Makedonie autem. Večer přicházíme k autu jen v plavkách a s doklady. Auto totálně hluché a dostáváme se do něho jen s potížemi. Ze spodu visí nějaké vytržené kabely. Bůhví z čeho jsou, auto nejde nastartovat ani přes kabely, je devět večer, tady v těch končinách touto dobou je už slušná tma. Takže jdeme spát do odemčeného auta a další pokračování ráno.
Ráno si auto dá říct, přes silnější kabely. Takže je rozhodnuto. Dovolená končí, jedeme rovnou čarou domů. Samozřejmě baterie je KO. Nedrží ani fň. Takže nová baterie, servis atd. Nevíme, jestli baterie byla na odchodu sama od sebe nebo důsledkem vytržených kabelů. To už posoudí servis u nás doma.
Tak to je vlastně celé. Jen zbývá ještě dodat, že doktor cestou dvakrát volal jak, jsme na tom. Jestli jsme v pořádku dojeli. Po letošní dovolené, která se moc nepovedla jsme rozhodnutí se za našimi zachránci do Albánie určitě vrátit. Ještě z Albánie si v našem spřáteleném obchodě v Havl. Brodě objednáváme nová kola a po příjezdu je máme připravená.

Období

Statistiky

  • 87 fotek
  • 2 se líbí

Fototechnika

Olympus SP-820UZ

Nastavení

Nahlásit album
Slevy 25 % platí na všechny dárky z fotek. Vytvořte si z vašich fotek snadno fotoknihu, plakát, fotky na zeď a další fotoprodukty. Sleva platí po zadání kódu: Vajicka
S kódem: Vajicka Akce platí do 14. 4. 2024
Zjistit více
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
20190616 ALBÁNIE
Komentáře Přidat